csbgenfrdeitrues

Kázání na 2. neděli po Svatodušních svátcích

Kdo je má matka a moji bratři?

 

Texty:                    Genesis 3, 8 - 15                              2. Kor 4, 13 - 5,1                         Marek 3, 20 - 35

 

   Starozákonní biblický text nás přivádí do rajské zahrady k rozhovoru Hospodina s Adamem. Adam neposlechl Hospodina. „Ze všech stromů v této zahradě smíš jíst, ale ze stromu poznání nikoliv“, rozhodl Hospodin. Ze stromu poznání dobrého a zlého nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.“ Adam neposlechl. Neuměl však vzít vinu na sebe, ale vymlouvá se. Vždycky mě to překvapí, jak se jeden vymlouvá na druhého. Adam na Evu, Eva na hada. Nechat se zlákat čímkoliv není těžké. Těžké pak mohou být následky. Stejně tak je těžké vzít na sebe odpovědnost. Myslím, že to občas všichni známe.

   Evangelní text nás pro změnu přivádí do konkrétního místa, do  Kafarnaa, bydliště Petrova a domu Petrova. Petrův dům skýtal mnohokrát pohostinství Ježíšově družině. Dnes si představme, že se rozneslo, že zase přijde Ježíš a mnozí si ho přišli poslechnout z velké dálky. Úryvek zmiňuje zákoníky, kteří přišli z Jeruzaléma. Také jeho pokrevní rodinu, matku a bratry (a možná i sestry), kteří jsou znepokojeni vším, co se kolem Ježíše děje. Jeho vystupováním, které za ním přivádí zástupy, ale zároveň vyvolává nepřátelství profesionálních duchovních vůdců, kněžských kruhů. Jeho jinak pojaté učení o Bohu i jeho jednání plné zvláštní moci. Jeho vlastní rodina možná došla k názoru, možná si nechala vsugerovat, že se Ježíš pomátl na rozumu. Je třeba ho ochránit, odvézt do bezpečí. Uprostřed zástupu ve veliké světnici sedí Ježíš a „posluchači mu visí na rtech“. A on dostává informaci, že nablízku je matka a sourozenci, kteří ho hledají. Ježíšova reakce nás vždycky trochu znepokojí. „Kdo je má matka a moji bratři? Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra, má matka.“

   Pro člověka nevěřícího je tato věta nepochopitelná. Tolikrát už jsme slyšeli, že bližší je košile než kabát. Rodina musí držet pohromadě. Ale když se podíváme pod pokličku rodin, musíme se mnohdy velmi divit.  Členy rodiny dokáže znepřátelit politika, kdy každý zastává jiný názor a upne se k jinému vůdci, členy rodiny dokáže znepřátelit majetek (o tom vypovídají příběhy ze soudních síní), členy rodiny dokáže znepřátelit celá řada jiných, někdy podružných věcí. Členy rodiny dokáže znepřátelit přijetí a praktikování víry. Na to asi myslí Ježíš, když se dívá na své důvěřivé posluchače a přitom si představuje ustaranou matku a sourozence před dveřmi domu. Matka Marie svého syna neopustí, bude jej doprovázet až pod kříž a nebude chybět v apoštolském společenství čekajícím na seslání svatého Ducha. Ani někteří sourozenci ho neopustí, i když Písmo je skoupé na podrobnější informace o Ježíšově rodině.

   Znovu a znovu se mi vybavuje vzpomínka na poslední rozhovor s mou matkou. Chovala hlubokou důvěru k Bohu. „Je mi moc zle, nemohu už celý týden jíst“, postěžovala si mi do telefonu, ačkoliv to nikdy předtím nedělala. „Ale to zemřeš.“ No jistě, že zemřu. Ty na to nejsi připravena?“ Matce chyběl půlrok do osmdesátky. „Jsem a nejsem,“ byla má odpověď.“ „Tak já skočím do vlaku a přijedu.“ Dělilo nás 320 km.   „Máš bohoslužby. V klidu je odsluž,“ „Počkej na mne, prosím“… Nepočkala. Když jsem přišla domů, krátce na to zazvonil telefon. „Vaše matka před dvěma hodinami zemřela. Ve spánku.“  To byl závěr jejího života. I jindy dokázala Bohu vyhradit místo, které mu náleželo. Měla to v hlavě dobře srovnané. A její tři děti? Jedno členem partaje, druhé ve službách Bohu a třetí ne bez víry, ale ne příliš v ní namočené.

   Kdo činí vůli Boží, je součástí veliké Boží rodiny. Tato rodina sedí za nekonečně dlouhým stolem a stoluje s Ježíšem. Jeden jeho konec je v minulosti, jeho druhý konec míří do budoucnosti. Určitá část stolu je vyhrazena pro TEĎ. Sedají za něj celé rodiny, páry i jednotlivci a radují se, že je obsluhuje sám Boží syn. Láme jim chléb a nabízí kalich vína. Proměňuje všechno těžké v naději a dobro.

„Hledejte Hospodina, pokud nalezen může být.“

„Hledala jsem ho, dokud jsem si neuvědomila, že on sám už mne vyhledal. A pozval do rodiny víry"

Díky Ti, Bože.

EB

 

 

Právě přítomno: 56 hostů a žádný člen