csbgenfrdeitrues

Kázání 14.2.2021

Toto je můj milovaný Syn, toho poslouchejte.
Kázání 14.2.20201

2 Královská 2, 1-12

1I stalo se, když Hospodin chtěl vzít Elijáše ve vichru vzhůru do nebe, že Elijáš s Elíšou se právě ubírali z Gilgálu.

  •    2Elijáš řekl Elíšovi: „Zůstaň zde, protože mě Hospodin posílá do Bét-elu.“ Elíša mu odvětil: „Jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, neopustím tě.“ I sestoupili do Bét-elu.
  •    3Proročtí žáci, kteří byli v Bét-elu, vyšli k Elíšovi a otázali se ho: „Víš, že Hospodin dnes vezme tvého pána od tebe vzhůru?“ Odvětil: „Vím to také. Mlčte!“
  •    4A Elijáš mu řekl: „Elíšo, zůstaň zde, protože Hospodin mě posílá do Jericha.“ Odvětil: „Jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, neopustím tě.“ I přišli do Jericha.
  •    5Proročtí žáci, kteří byli v Jerichu, přistoupili k Elíšovi a řekli mu: „Víš, že Hospodin dnes vezme tvého pána od tebe vzhůru?“ Odvětil: „Vím to také. Mlčte!“
  •    6Tu mu řekl Elijáš: „Zůstaň zde, protože Hospodin mě posílá k Jordánu.“ Odvětil: „Jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, neopustím tě.“ I šli oba spolu.
  •    7Padesát mužů z prorockých žáků šlo za nimi a postavilo se naproti nim vpovzdálí; a oni oba stáli u Jordánu.
  •    8Elijáš vzal svůj plášť, svinul jej , udeřil do vody a ta se rozestoupila, takže oba přešli po suchu.
  •    9A stalo se, jak přešli, že Elijáš řekl Elíšovi: „Požádej, co mám pro tebe udělat, dříve než budu od tebe vzat.“ Elíša řekl: „Ať je na mně dvojnásobný díl tvého ducha!“
  •    10Elijáš mu řekl: „Těžkou věc si žádáš. Jestliže mě uvidíš, až budu od tebe brán, stane se ti tak. Jestliže ne, nestane se.“
  •    11Pak šli dál a rozmlouvali. A hle, ohnivý vůz s ohnivými koni je od sebe odloučil a Elijáš vystupoval ve vichru do nebe.
  •    12Elíša to viděl a vykřikl: „Můj otče! Můj otče! Vozataji Izraele!“ A pak už ho neviděl. I uchopil své roucho a roztrhl je na dva kusy.


 2 Kor 4, 2-6

2Nepotřebujeme skrývat nic nečestného, nepočínáme si lstivě ani nefalšujeme slovo Boží, nýbrž činíme pravdu zjevnou, a tak se před tváří Boží doporučujeme svědomí všech lidí.

  •    3Je-li přesto naše evangelium zahaleno, je zahaleno těm, kteří spějí k záhubě.
  •    4Bůh tohoto světa oslepil jejich nevěřící mysl, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy Kristovy, slávy toho, který je obrazem Božím.
  •    5Vždyť nezvěstujeme sami sebe, nýbrž Krista Ježíše jako Pána, a sebe jen jako vaše služebníky pro Ježíše.
  •    6Neboť Bůh, který řekl ‚ze tmy ať zazáří světlo‘, osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy ve tváři Kristově.


 Mk 9, 2-9

2Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš jen Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami. A byl proměněn před jejich očima.

  •    3Jeho šat byl zářivě bílý, jak by jej žádný bělič na zemi nedovedl vybílit.
  •    4Zjevil se jim Eliáš a Mojžíš a rozmlouvali s Ježíšem.
  •    5Petr promluvil a řekl Ježíšovi: „Mistře, je dobré, že jsme zde; udělejme tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“
  •    6Nevěděl, co by řekl; tak byli zděšeni.
  •    7Tu přišel oblak, zastínil je a z oblaku se ozval hlas: „Toto jest můj milovaný Syn, toho poslouchejte.“
  •    8Když se pak rychle rozhlédli, neviděli u sebe již nikoho jiného než Ježíše samotného.
  •    9Když sestupovali z hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých.


Milé sestry, milí bratři,

   úctu, kterou máme k Ježíši z Nazareta, cítí a projevují židé k proroku Eliášovi. Jak by ne, když tento prorok z 1. pol. 9. stol. př. Kristem vynikal horlivostí pro bezvýhradnou službu Hospodinu, sváděl boj s královnou Jezábel, která zavlekla do země těžké modlářství – kult Bála a jeho družky Aštarty.  Král Achab své ženě Jezábel zřejmě neodporoval, vždyť ona mu dokázala šikovně dohodit např. Nábotovu vinici, kterou získala zprostředkováním úkladné vraždy. Eliáš prorokoval tvrdé tresty, které padnou na Izrael (např. dlouhé sucho), ale také skony panovníků, ne právě pokojné. Zato jeho odchod od prorockých žáků byl mimořádný: byl vzat do nebe na zlatém voze. Byl pozdním židovstvem zařazen mezi anděly – pomocníky v nouzi, je očekáván před zahájením Božího soudu, aby zmírnil Hospodinův hněv. A je připomínám o každých židovských Velikonocích, kdy jsou v domácnostech pootevřené dveře a je mu rezervována číše na víno, kdyby už přišel.

   Oblíbili jsme si četbu  a sledování detektivních příběhů. Začtěme se do příběhů o proroku Eliášovi. To je pěkně dramatické počtení. 

   Obraz Eliáše graduje nz scénou, kterou najdeme u evangelisty Marka v 9. kapitole. (Čtenáři Českého zápasu č. 7/2021 si mohou přečíst promluvu  duchovního Vladislava Peka,  který v tomto příběhu „Proměnění Páně“ zaznamenává podobnosti s dneškem. )

   Pasáž „Proměnění Páně“ je významnou perikopou, která nemá význam zpravodajský, ale vyznavačský. Tato událost se stala v reálném čase na reálném místě.  Ježíš odchází s Petrem, Jakubem a Janem na horu,  kde budou stranou od lidí a blíž Bohu. Ježíš je před nimi proměněn zářící tváří a přebělostným rouchem. Je na něm patrný odlesk slávy Boží, přiznání,  komu Ježíš patří. K Ježíši přistupují dvě nejvýznamnější postavy Staré smlouvy, Mojžíš, představující Zákon a Eliáš, představující Proroky. O čem spolu mluví? Marek neví, ale evangelista Lukáš myslí, že o Ježíšové odchodu ze světa. O nastávající smrti, která na něj čeká v Jeruzalémě a po níž přijde do světa „nový Izrael“. Setkání s Mojžíšem a Eliášem a proměněným Ježíšem působí na ty tři pozorovatele jako balzám na duši. Je jim nesmírně dobře. Nejde se proto na ně zlobit, když tu chvíli touží protáhnout. Jsou tím, co vidí, posvátně zděšeni (lze-li užít takového významového spojení), ale i blaženi.  „Mistře, je dobré, že jsme zde. Udělejme  tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Učedníci chtějí prožívat pod stany nový exodus, nové vyjití, jako si pod stany o svátcích Stánků zpřítomňovali historický exodus (vyjití) z Egypta. Zastíněni oblakem pak slyší přímý Boží hlas: „Toto je můj milovaný Syn, toho poslouchejte.“

   Snad by poslouchali a respektovali Ježíše větší počty lidí, kdyby soudobí Kristovci byli věrnější a přesvědčivější. Kdyby byli pro víru statečnější. „A čím se od nás nevěrců lišíte?“, ptávají se často lidé. Měli bychom žít tak, aby slova, která psal Pavel do Korinta, mohla být i naší charakteristikou.

   Začetla jsem se do knihy Josefa Klímy „Robert Šlachta – 30 let pod přísahou.“ Farář musí vědět, kde žije a co se kolem něj děje. Měl by mít na svém pracovním stole Bibli i noviny. (Za bývalého režimu měli někteří starší kolegové na stole Bibli  a Příběhy dobrého vojáka Švejka). Šlachta byl šéfem Útvaru odhalování organizovaného zločinu ( ÚOOZ) v naší zemi. „Byl odejít“, tak se to u nás říká. Mocichtiví a nenasytní lidé vždycky byli, jsou a budou. A vždy se budou snažit odstranit ty, kdo na ně poukazují.  Na ty na špicích se vážou malé armády přisluhovačů, kteří ze svých služeb mají profit. Modlívám se za to, aby se tito lidé nepřikrývali křesťanským pláštíkem. Za to, aby ti, kteří se ke křesťanství hlásí, se nebáli být jiní.

   Bůh nemá na tomto světě k dispozici  jiné ruce a nohy, než ty naše.

Vždyť nezvěstujeme sami sebe, nýbrž Krista Ježíše jako Pána, a sebe jen jako vaše služebníky pro Ježíše.  Neboť Bůh, který řekl ‚ze tmy ať zazáří světlo‘, osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy ve tváři Kristově.
Pavel Korintským

EB

 

Právě přítomno: 342 hostů a žádný člen