csbgenfrdeitrues

Máme hledat Boha -  Filip a Natanael    2. neděle po Vánocích

 

 J 1,43-51  1.Sam 3,3b-10.19  1Kor 6,12-20

   O naší zemi se říká, snad podle statistik,  že je jedna ze zemí s největším počtem ateistů na světě.

   Nechme statistiku -  vždyť často slyšíme mezi lidmi pravý opak -  já nejsem nevěrec – věřím, že nad námi něco musí být. Ujal se pro ně termín, který vymyslel prof. Halík -  a který  je podle něj spíše hanlivý -  jsou to prostě něcisté. Je tu ještě jiná skupina lidí – docela velká – to jsou  hledači, lidé, kteří se zabývají otázkami po smyslu života a jeho správné orientaci, lidé, kteří by se rádi setkali s Bohem, věřili v Boha,  jsou však stále na cestě hledání…..

   Někdy si kladu otázku,  proč právě všichni tito hledající tak málo nacházejí cíle svého hledání ve společenství církve -  ať už jakékoliv –/u nás si může hledající člověk dokonce vybrat mezi celou řadou církevních sborů a společenství./

   Může na to být řada odpovědí.
První z nich je, že se dnes lidé nechtějí vázat na žádnou organizaci, která by po nich žádala třeba jen malé závazky- církev je tu chápána jako spolek apod.
Jinou odpovědí je skutečnost, že lidé často nejsou vytrvalí na cestě za svými cíli k poznání božích věcí, po době nějakého úsilí přichází únava…
A jedno z dalších vysvětlení, proč lidé nehledají smysl života a tak i Pána Boha  v církvi- padá na hlavy nás křesťanů – většinou si nevíme rady, jak lidi pro víru, pro Boha, pro Ježíše Krista získávat …..víme všichni, jak je to těžké nejen ve vztahu k lidem kolem nás, ale i ve vlastních rodinách…..

   Dnešní příběh z počátku Ježíšovy činnosti nám může v tom přemýšlení „co  dělat“ pomoci.

   Slyšeli jsme Filipa, který pocházel z galilejské Betsaidy, kde žili i jeho druzi Petr a Ondřej. Podobně jako tyto dva, oslovil Ježíš Filipa, aby ho následoval.  Filip bez váhání poslechl a  hned se dal do práce.  Věděl., že je v blízkosti další jeho přítel – Natanael. Filip o něm věděl, že  jako každý zbožný Izraelita očekává Mesiáše.  Proto šel rovnou za ním s přesvědčivou vírou: : „Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i proroci. Ježíše, syna Josefova z Nazareta.“ Ale narazil: Natanael namítl: „Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?“  Za tou pochybující otázkou je zkušenost, že městečko Nazaret  je docela bezvýznamné -  odtud že by měl přijít Mesiáš,  ten, který má  osvobodit boží lid z každé poroby a vyvýšit Izrael nad všechny národy?

   Filip svému příteli nic nevysvětluje a říká pouze: „Pojď a přesvědč se!“

   Co z Nazareta může vzejít dobrého? Jako bychom slyšeli na naše pozvání  k cestě za Ježíšem  parafrázi dnešních lidí: „Co se dá od toho Ježíše, ve kterého věříte,  v dnešní době očekávat?

   Zdá se, že jediná možná odpověď, kterou jim můžeme dát, je ta Filipova: „Pojď a přesvědč se!“ Nemůžeme jim sice přímo ukázat na Ježíše, ale můžeme je pozvat tam, kde se o něm mluví, kde je o něm řeč. A to nemusí být hned na poprvé církev , sbor – mohla by to být rodina, o níž víme, že se tam lidé ve jménu Kristově scházejí, modlí se, sdílejí se i o „chléb vezdejší“ apod.  Mohl by to být rozhovor skupinky lidí, kteří hledají odpově´d na otázky, které se týkají Ježíše – třeba kolem Vánoc nebo Velikonoc. Stává se i to, že člověka osloví bohoslužba přenášená rozhlasem či televizí.  Ale  oslovit člověka může samozřejmě i „obyčejná“  nedělní bohoslužba, v jejímž středu zazní v evangeliu, kázání, ale i v modlitbě a duchovní písni, poselství o  Pánu Ježíši.

   Pojď a přesvědč se!“ A Natanael poslechl a jeho  víra v Ježíše jako Mesiálše změnila jeho život. V setkání s Kristem odešla jeho skepse a pochybnost. On, který před chvílí ještě chtěl mít jasno o Ježíšově původu, najednou poznává, že je tu někdo, kdo ho prohlédl skrz naskrz, kdo ho už dokonale zná a dokonce příznivě hodnotí: „Hle, pravý Izraelita, v němž není lsti.“ To bylo překvapení: „Odkud mne znáš“? Ježíš věděl, že za pravého Izraelitu byl pokládán každý, kdo studoval Písmo svaté. Ale věděl víc: věděl, že tento muž bude jeho věrným učedníkem a svou znalost Písma jednou zúročí pro věc  svědectví o Ježíši jako Pánu a Spasiteli.

   Odvážím se příměru, že byl Natanael ve správné chvíli na správném místě – tak se setkal s Ježíšem. Můžeme říci, že podobně se to stává mnohým lidem, kteří hledají Boha, jak jsme o tom mluvili.  Pán Bůh nás  lidi hledá pilněji, než my jeho. Ale mluví tiše  a pro jeho  doteky musí mít člověk aspoň  trochu vnímavost. A když se to podaří, když se lidské hledání potká s božím v Ježíši Kristu, je člověk Bohem nalezen a v srdci mu vyklíčí víra. Pravá víra začíná vždy v osobním setkáním s Kristem. Snad smíme vyznat, že jsme takové setkání ve svém srdci prožili a že jsme těmi, které  již Ježíše nalezli, protože On nejprve nalezl nás. Právě třeba prostřednictvím svých učedníků, jakými byl Filip a jakými byli třeba naši rodiče, duchovní, učitelé, přátelé...I my jsme k úkolu svědčit o své víře v Krista přizváni.

   A  tak smíme a máme také prosit o to, abychom měli více síly, umění a ochoty přivádět k Ježíši lidi hledající a třeba i ty něcisty.

   Na konci našeho příběhu říká Ježíš oběma  mužům,– Filipovi i Natanaelovi: „Uzříte nebesa otevřená a anděly boží vystupovat a sestupovat na Syna člověka“.  Obrazně řečeno to znamená, že mezi Pánem Bohem a Ježíšem je neustálé spojení. A současně to znamená, že v Ježíši otevřel Pán Bůh pro nás všechny dveře do nebes.  Pán Ježíš přibližuje Boha lidem a lidi přibližuje Bohu.  Je dveřmi do Božího království, je cestou k životu, který zde na zemi se začíná a v Bohu má své naplnění.

 A m e n 

Právě přítomno: 75 hostů a žádný člen