csbgenfrdeitrues

Díkuvzdání 2020

Díkuvzdání 2020

11.10.2020

 

 

Deuteronomium 28, 1 – 5          2 Korintským 9, 6 – 15      Lukáš 12, 22 - 26

 

   Salesián Bruno Ferrero, současný mistr drobných křesťanských příběhů a podobenství vypráví, jak jeden zemědělec, který se nemohl pyšnit titulem absolventa střední ani vysoké zemědělské školy, přinášel každý rok do významné městské  soutěže svou kukuřici, a vždy odcházel ověnčen stuhou vítěze. Televizní reportér se ptal, jak je to možné, že stále sbírá první ceny. A ten dobrý člověk mu prozradil, že každý rok rozdává své nejlepší osivo sousedům. „Konkurentům?“, nevěřícně kroutil hlavou reportér. Na to opáčil zemědělec: „Je to prosté, vítr roznáší pyl z kvetoucí kukuřice po poli. Kdyby sousedé pěstovali špatnou kukuřici, zhoršila by se kvalita i té mé. Když chci dobrou kukuřici, musím jim pomoci.“

   Když chceme udržet mír, musíme pomoci druhým, aby mohli žít v míru. Kdo chtějí být šťastni, musejí myslet na to, jak pomoci stát se šťastnými druhým. Když toužíme po zajištění a bezpečí, měli bychom vytvářet podmínky pro druhé, aby také mohli být zajištěni a v bezpečí. Jsme důležití jedni pro druhé a naše dobro je vzájemně provázané.

   Dnes jsme se shromáždili, abychom poděkovali vroucněji než jindy za vše, co vnímáme jako Boží dary. Mnohé skutečnosti jsou podloženy pilnou lidskou prací nebo intelektem (který nás zbavil fyzické dřiny). Ale stále to jsou Boží dary. Pokud je tak přestaneme vnímat, začne nám tvrdnout srdce a budeme se ochuzovat o vděčnost a údiv.

   Nebudeme teď myslet jen na jídlo, i když máme neděli pojmenovanou jako Díkuvzdání za úrodu, ale rozšíříme svou vděčnost do širšího spektra. Pomysleme na krásu a bohatost přírody, na vodu na zemi, na přátelské vztahy, které můžeme navazovat s lidmi i němou tváří, na všechny talenty, které dostáváme, na schopnost vytvářet umění, na dar pokračování života. Ježíš v evangeliu nabádá, abychom se zbytečně nestarali o sebezajištění. Abychom nežili v přehnaných starostech, protože sám život je tou nejvyšší hodnotou. Už slyším vaše námitky: „Ježíš žil v Palestině, kde je jiné klima. Kdyby žil v Evropě, nosil by v zimě pevné boty a teplý plášť. Hleděl by, kam zajít, kde se ohřeje. Možná by si vystavěl dům. A pokud by žil v naší době, musel by se zajistit ještě víc, jinak by neobstál. Nemohl by ignorovat pokrok a nic nemít.“  To, co je za Ježíšovým vybízením  Nemějte  starost ..., plyne z jistoty, že jsme především v rukou Božích. Bůh se stará. Člověk rozděluje. Tragédie lidských dějin je v onom lidském  rozdělování. Kdyby fungovalo jinak, byly by války, všechna lidská dramata?

   My, pravidelní účastníci nedělních bohoslužeb,  nezastáváme žádná vysoká společenská ani politická místa. Nepohneme společností, ale můžeme ovlivnit okruh těch, s nimiž žijeme a potkáváme se. Měli bychom vědět něco o těch, s nimiž sedáváme v lavici, měly by nás zajímat jejich starosti i radosti. Tak jako záleželo Ježíši na každém jednotlivém člověku a jak se o své bratry a sestry staral apoštol Pavel. Náš epištolní úryvek pojmenoval dr. Kovář v Malé bibli  Požehnáním radostného dávání. Apoštol Pavel zakládal obce v Malé Asii, Makedonii a Řecku a všechny byly bohatší jež obec jeruzalémská. Neváhal pro ně vyhlásit sbírku. Makedonští, nikterak majetní a navíc pronásledovaní, dali pole možností, ba víc, nebyli skoupí, protože pochopili, že když jiným ulehčí, v křesťanském prostředí mohou spoléhat na to, že jindy (v případné nouzi) bude podána pomocná ruka jim. Teď je řada na Korintských. Kdo rozsévá skoupě, skoupě bude i sklízet, kdo rozsévá požehnaně, požehnaně bude sklízet. Dar však má být dobrovolný. Děkovné  modlitby Bohu, které sbírka vyvolá, dávají sbírce zvláštní cenu. A jsou vyjádřením toho, že korintští se vskutku podřídili Kristovu evangeliu. Hmotná obětavost je znakem křesťana.

   Vracím se na začátek: „Když chci dobrou kukuřici, musím jim pomoci“, pravil zemědělec.

 

Modlitby:
nebo rodinné drama.

 

  Děkujeme za denní pokrm. Prosíme za hladové (jsou i v naší zemi), které o jídla připravila válka nebo živelná katastrofa. Anebo rodinné drama. Prosíme za postižené lidi v Náhorním Karabachu, Azerbajdžánu i Arménii, kolébce křesťanství.

   Děkujme za krásnou přírodu, kterou tak často využíváme a nevážíme si jí. Děkujeme za stromy, rostliny, houby i nerostné bohatství. Prosíme o šetrné zacházení a vědomí, že po nás přijdou děti a vnukové.

   Děkujeme za domov a bezpečí. Prosíme za všechny, kdo spí na ulicích a v parcích, ale i za ty, kdo v dobře vybavených bytech se hádají nebo dokonce perou.

   Děkujeme za přátelské vztahy, které můžeme mít s lidmi i němou tváří. Prosíme za dary Ducha, abychom pomáhali dělat život lidštější pro všechny, na které máme vliv.

   Děkujeme za lidské talenty a nadání, které mají sloužit k radostnému a bohatému životu i chvále Stvořitele. Prosíme o pokoru, která by nás usměrňovala v tom, abychom si nechtěli hrát na Stvořitele a pány světa.

   Děkujeme za nové životy. Za ty , které nosí maminky pod srdcem i za ty, které právě přicházejí na svět. Prosíme o moudrou výchovu všech mláďátek a laskavé zacházení s nimi.

   Děkujeme za kostely, modlitebny, a jiná shromaždiště, kde lidé otevírají svatá Písma a chválí Boha. Prosíme, náš Pane, abychom byli šťastni, že jsi každého z nás oslovil jménem a pozval do společenství. Že ti na každém z nás nesmírně záleží.

   Děkujeme za nové zvolené lidi do krajů, samospráv i Senátu. Prosíme, aby si byli vědomi, že důvěra, kterou dostali, zavazuje. Prosíme, aby neupřednostňovali vlastní zájmy, ale sloužili národu. Prosíme za nás, abychom namísto kritiky projevovali zájem a hlubší  poznání jejich práce.

   Děkujeme za zdraví. Prosíme o uzdravení těch, kdo bojují s Covidem 19. Prosíme za všechny nemocné na těle i duchu.

Amen.

Právě přítomno: 188 hostů a žádný člen