csbgenfrdeitrues

Kázání na 3. neděli po Velikonocích 2020 – Jubilate

 

Skutky 2, 42-47                                          1.Petrův 2,19-25                                                    Jan 10, 1-10

   Tato povelikonoční neděle má název Neděle dobrého pastýře. Evangelní text nás povzbuzuje, abychom se přidrželi Pastýře, jímž je Ježíš Kristus. On sám se legitimuje jako dobrý Pastýř a ti, kdo s ním chodí, kdo se nechávají jím vést, nemohou nic jiného, než to potvrdit.

   Milovníci kopců a hor (a možná k nim patříte) se zalíbením tráví čas pozorováním pasoucích se stád ovcí. Je to nesmírně uklidňující obrázek, svědčící o pokoji a harmonii. Na svazích hor světle béžová barva huňatých kuliček. Kuličky mají skloněné hlavy a tiše se popásají. Občas kolem proběhne ovčácký pes, aby stádo zkontroloval, a když se den nachýlí k večeru, vynoří se pastýř a na ovce zavolá a v čele celého stáda je přemístí do bezpečného úkrytu. Takto žil Izrael po staletí a takto žili dlouho i mnozí naši předkové. Bible zmiňuje jméno prvního pastýře, jímž byl Abel, a praotce Abrahama, Izáka i Jákoba a jejich děti – syny i dcery - kteří se také zabývali pastýřstvím. Chov dobytka zaměstnával celou rodinu a po čase se vydělili ti, kteří na chovu zbohatli a mohli si pastýře najímat. Pastýř pak ručil za život každé ovečky. Často dostávaly ovce jména, aby mohly reagovat na zavolání. Večerním rituálem bylo „proběhnutí pod holí“, což bylo počítání ovcí. Ne všichni najatí pastýři však byli svědomití a laskaví.

   Obraz pastýře a ovcí používali starozákonní proroci, když pověřeni Hospodinem, hodnotili dílo pastýřů - vůdců židovského národa. Vnímali mnohá knížata a krále, ale také služebníky Boží jako pastýře, kteří pasou sami sebe a ne svěřené stádečko lidských oveček. Ze své služby profitovali oni samotni. Od Jeremiáše slyšíme: „Zhlupěli pastýři… „ ( 10,21), „Běda pastýřům hubícím stádce“ (23,1),  od Ezechiele „Běda pastýřům, kteří pasou sami sebe“ ( 34,2), podobně zní výroky Micheášovy, Nahumovy   a Zachariášovy. Vzor měli přece vůdcové v Hospodinu, kterého žalmista vykreslil jako dokonalého pastýře, který se stará o ovečky (lidi) po všech stránkách. Na pastvách zelených je pase, vodí po stezkách spravedlnosti. Dříve, než starozákonní člověk uvažoval o Bohu jako Otci, vnímal jej jako Pastýře. Také očekávaný Mesiáš, který nastolí vládu práva a spravedlnosti (namísto poroby, kterou způsobila Izraelcům nadvláda Říma) bude Pastýřem dle parametrů Hospodinových. Na tato očekávání navázal Ježíš. V dnešním textu přichází s obrazem pastýře, který nemusí vcházet do ovčince potají nebo přelézat ohradu, ale doširoka jsou mu otevřeny dveře. Jde do svého a k těm, kdo ho důvěrně znají a které zná důvěrně on. K obrazu dobrého pastýře přidejme obraz dveří, vinného kmene, cesty, které najdeme v Janově evangeliu. Přečtěme si celé evangelium, bude nám to jedině ku prospěchu. Dotkne se nás znovu, jak veliká je láska Ježíšova, když i za nás neváhal položit na kříži svůj mladý život. Abychom my měli život a měli ho v hojnosti. Teď a také potom po životě v tomto slzavém údolí.

   Párkrát v poslední době zmínili moderátoři a televizní hlasatelé informaci, že během koronavirových omezení nařízených vládou ČR stoupnul počet sebevražd. Ne dramaticky, ale škoda je přece každého lidského života. Neuváděli důvody, ale mne to nutí k položení otázky, komu ti nešťastníci důvěřovali? Na čem založili život? Kdo je zklamal, podvedl, nepodal pomocnou ruku? Byli mezi nimi nevyléčitelně nemocní? Nebyla jsem blízko někomu z nich? Podala jsem vždy věrohodné svědectví, komu jsem já uvěřila? Podala jsem vždy potřebnému štědrou ruku? Ukázal vnímavé srdce?

   Zase se otevírají (po téměř dvou měsících) dveře kostelů dokořán. Zatím je počet příchozích regulován, ale možností k setkávání je více, záleží na nás, kterých využijeme. Přicházejme s důvěrou, že tam, kde se láme chléb Boží a sdílejí v modlitbách a díkuvzdání radosti i strasti, je přítomen Bůh v Kristu. Není tam místo pro beznaději. Bývají tam starosti a někdy těžká práce, ale to vše se dříve či později vyřeší a zvládne.

   Buď Bohu všechna sláva, čest a požehnání, že uslyšet jsme mohli zvěst o Zmrtvýchvstání  - dobrého Pastýře! Aleluja! Zaujměme místo v jeho stádečku. Je to naše záchrana.

Modleme se:

   Děkujeme, Pane, za Tvou k nám vztaženou dlaň a rozevřenou náruč. Tvé ruky se můžeme chytit a do tvé náruče skrýt.  Záleží na tom, v jaké situaci se nacházíme a co zrovna řešíme. Ať s sebou v srdci neseme ty, kdo jsou nešťastni, nezaopatřeni nebo zklamaní. Pro všechny je u tebe dost místa. Ať nezakládáme svou důvěru na dnešních knížatech a mocných, ale s rovným a nebojácným pohledem je zveme ke spolupráci na tvém království. Nedokážeme kopírovat prvotní církev, máme dojem, že to byly utopické časy, ale v mnohém se od nich potřebujeme inspirovat. Nebudeme se pak muset bát o život dětí, vnoučat, budoucích generací. Dobrý Pastýři, neopouštěj nás.

Amen.

 

 

Právě přítomno: 140 hostů a žádný člen