kostel_05.jpg
csbgenfrdeitrues

Dobrý boj kazatele mistra Jana

Úvahy k Husovu svátku a Dni české reformace
2 Tm 4,1-8
Autorem kázání je ThDr. Tomáš Butta  (z let 2004 - 2005) 

“Kaž slovo Boží ať přijdeš vhod či nevhod ”

    Mistra Jana Husa, jehož svátek v červenci slavíme, si připomínáme v Církvi československé husitské především jako kazatele Božího slova a jako Kristova svědka a mučedníka.

    Hus kázal již od svého kněžského svěcení, které přijal roku 1400 a s počátky jeho kazatelského působení je spojen kostel sv. Michala v Praze na Starém Městě. Jeho hlavní a nejdůležitější působiště byla Betlémská kaple, kde mohlo zaznívat české kázání, neboť pro tento účel byla zbudována. Hus z kazatelny oslovoval studenty univerzity a ženy, které usilovaly o hlubší zbožnost a o křesťanský život. Pod jeho kazatelnou se setkávali lidé ze všech skupin a vrstev. Stal se kazatelem celé Prahy. Betlémskou kapli však musel po deseti letech opustit, stejně tak jako Prahu. Ve svém vyhnanství v jednom z listů Pražanům píše: “ … toho vám, nejmilejší, vždycky přeji ve svých řečech na vás vzpomínaje. Neboť proto po více než dvanáct let ve slově Božím mezi vámi, jak Bůh jest mi svědkem, jsem pracoval, a v tom největší mi byla útěcha, když vaši pilnost ve slyšení slova božího jsem poznal, pozoruje mnohých pravé a upřímné pokání. … Pročež, nejmilejší pro utrpení Ježíše Krista vás zapřísahám, abyste evangelium jeho zachovávali a obhajovali, a ve všem, o čem tenkráte jsem rozjímal, abyste pokračovali s prospěchem. Nebuďte tedy na mysli kolísavými a vrtkavými a neuvažujte o těch, kteří na nejistou nastoupivše cestu jinam se obrátili … Pročež víru pravou, naději jistou snažte se zachovati, stůjte pevně v lásce k slovu božímu a lpěte na něm s největší toužebností poslouchajíce ty, jež Spasitel vám poslal, aby evangelium jeho kázali … rozmáhejte se v milosti boží a známosti Ježíše Krista a za mne Boha proste, aby mně žádoucí v hlásání slova svého zdar dáti ráčil na všech místech, kde nutnost toho vymáhati bude, v obcích, městech, v dědinách, na hradech, na polích, v lesích, kdekoli mohu prospívat, aby ve mně slovo boží nebylo potlačováno…” (Listy Husovy, Mareš, Praha 1901, s. 105-108)

    Mistr Jan byl tím, kdo přijal úkol kazatele Božího slova. Ztotožnil se s Ježíšovou výzvou: “Jděte a kažte evangelium celému stvoření ” (Mk 16,15). Naplňoval apoštolovu výzvu: “Kaž slovo Boží.” Apoštol k této výzvě připojuje: “…ať přijdeš vhod či nevhod.” Boží slovo z úst kazatele přichází lidem někdy vhod, ale jindy nevhod. Věrný kazatel nastavuje všem naslouchajícím zrcadlo, aby se v něm mohli pravdivě vidět. Tak to činil i Hus z Betlémské kazatelny. Mohli se tak vidět ti, kteří okrádali druhé, kteří byli nevěrní, kteří hlásali chudobu, ale přitom byli ziskuchtivý. Boží slovo je povzbuzením, ale je i kritikou. Jenomže lidé neradi o sobě slyší něco kritického. Málokdo, když slyší na svou adresu kritiku, řekne: “Může to být pravda. Musím se nad tím zamyslet.” Většinou se brání nebo přímo rozčílí a rozzlobí. Hus ve své kritice nečinil rozdílu mezi lidmi, nehleděl na postavení. To se samozřejmě někomu nelíbilo a Boží slovo skrze Betlémského kazatele mu nepřišlo vůbec vhod. Boží slovo nemusí být vhod ani dnes. Zaznívá aktuálně: “ … lidé odvrátí sluch od pravdy a seženou si učitele, kteří by vyhověli jejich přáním.” Lidé rádi slyší to, co si přejí a ne to, co říká Bůh. Husova kázání v Betlémské kapli - to nebylo nějaké představení, nějaká show, společenská záležitost – náhrada dnešní televize. Husova kázání vedla posluchače k proměně života. jak to uvádí ve svém listě Pražanům: “ poznal jsem vaši pilnost ve slyšení božího slova, pozoruje mnohých pravé a upřímné pokání.” Můžeme si položit otázku, jak to, že dnes nepůsobí Boží slovo tak mocně změnu, jako v době Husově. Káže se o lásce a lidé jsou plni nenávisti. Káže se o přímosti a lidé jsou neupřímní. Káže se o smíření a lidé jsou plni nesmiřitelného nepřátelství. Káže se o úctě a lidé se urážejí a vyhrožují. Káže se o pokoře a přitom jsou lidé sebevědomí a urážejí druhé. Protože není ve slyšení Božího slova vytrvalost, duchovní vnímavost, protože není přijímáno Boží slovo jako skutečné Boží slovo (1 Te 2,13) a protože není srdce otevřeno Bohu (Sk 16,14; Žd 4,7).

    Čtení z 2. listu Timoteovi obsahuje závěrečnou výzvu: “Snášej útrapy a konej dílo zvěstovatele evangelia.” To vztáhl na sebe mistr Jan. Když čteme Husovy dopisy, zjišťujeme, že se musel neustále bránit proti nějakému obvinění a čelit různým nařčením. Co všechno musel snášet! Daň za jeho oddanost Kristu a evangeliu bylo protivenství a útrapy. Ale on to vše trpělivě nesl. Podobně jako apoštol, který říká: “Všechno snáším …” (2 Tm 2,10). Protože evangelium - radostné poselství za to rozhodně stojí. Je to nezrušitelná dobrá zpráva. Je to sice pravdivé slovo o našem hříchu a nedostatcích, ale také o věrné Boží lásce v Kristu. Evangelium, kterému se oddal Betlémský kazatel, dává i dnes pravdivé poznání, sílu i povzbuzení.

    “Dobrý boj jsem bojoval…”

    Mistr Jan svou věrnost evangeliu dovršil mučednickou smrtí. Poslední své listy psal v Kostnici. Když čteme Husovy dopisy, jsme svědky stále se stupňujícího dramatického zápasu konce jeho života. Prostřednictvím dopisů můžeme nahlédnout do jeho nitra, vnímat jeho zápas víry, současně se dovídáme řadu podrobností a dějinných souvislostí. Husovy listy z Kostnice jsou často zakončeny slovy “psáno ve vězení v okovech.” Kolik lidí psalo dopisy z vězení! Některé z nich se dostaly do literatury. Listy z vězení jsou dokonce i součástí Bible. Takovým dopisem z vězení je i 2. list Timoteovi. Apoštol Pavel – uvedený pisatel – ho psal z Říma, když vyhlížel již svou budoucí mučednickou smrt (4,6). Apoštol říká: “Dobrý boj jsem bojoval, běh dokončil, víru zachoval.” Život Ježíšova vyznavače je neustálý boj. Apoštol Pavel mluví o “dobrém boji.” Je tím míněn boj, který je veden čestně, podle pravidel. Dá se samozřejmě také bojovat různými nečestnými způsoby – zákeřně, skrytě. Hus vedl svůj boj otevřeně. O své cestě do Kostnice – tedy prostředím, které mu nebylo příliš nakloněno, říká: “Vězte, že jsem nikdy nejel se spuštěnou kapucí, ale viditelně s odkrytou tváří ” (Mareš, s. 158). Hus chtěl svůj duchovní zápas vést v otevřené diskusi i na koncilu. Vedl zápas nejen vnější – s protivníky ve velké převaze, ale také vnitřní boj – boj ve svém svědomí. Jeho zápas byl nesmírně těžký, jak to poznáváme z obsahu jeho dopisů. Zakoušel tvrdý nátlak, aby odvolal. Ale i metody zdánlivě přátelského tónu. Byl vězněn v nelidských podmínkách, zejména ve věži hradu Gottlieben kostnického biskupa. V té době nemohl napsat jediný dopis, neboť byl přikován ke zdi. Vážně onemocněl. Trpěl těžkým dávením a zimnicemi. Byl ve svém nitru vystaven obrazům horečnatých snů. Píše: “Boj jsem měl se sny.” (Mareš, s. 217). Hus předem ve svých snech viděl, co se s ním stane! Zdálo se mu také o hadech, kteří ho chtěli uštknout, ale nemohli (tamtéž). Hus vedl těžký zápas, ve kterém měla obstát jeho víra a stálost přesvědčení. A on obstál.

    V epištole Timoteovi je řečeno: “ … Nyní je pro mne připraven vavřín spravedlnosti, který mi dá v onen den Pán, ten spravedlivý soudce.” Vavřínový věnec je od dob starověku znamením vítězství a ocenění. Věnec, koruna je znakem mučedníků – jejich věrnosti, vytrvalosti a osvědčení se (Zj 3,11). Hus často mluvil o ochotě trpět a chápal své utrpení jako utrpení Kristova mučedníka. Ve svém dopise z konce června 1415 píše: “Blahoslavený muž, který snáší pokušení, nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterou zaslíbil Pán těm, kdož ho milují.” Té koruny, doufám pevně, učiní mne Pán účastna spolu s vámi, milovníci pravdy nejvřelejší, se všemi, kdož pevně a vytrvale milují Pána Ježíše Krista, kterýž trpěl za nás …” (Mareš, s. 244). Nikoli tedy kacířská čepice, ale koruna mučedníka patří v posledu na hlavu toho, kdo zemřel za hradbami Kostnice. V tomto světě měl kacířskou čepici, ale v království Boha Otce je korunován korunou Kristových mučedníků, jak je to vyjádřeno v malbě v Litoměřickém graduálu.

    V červenci jsou slaveny svátky odkazující k živé tradici církve. Vedle sázavského opata Prokopa (4.7.) a misionářů Cyrila a Metoděje (5.7.) slavíme v husitské církvi také svátek mistra Jana Husa (6.7). Žádná z těchto postav to neměla ve své době snadné. O Husovi to platí o to víc. Náš pohled však nemíří jen do minulosti, ale také do budoucnosti - k vítězné Boží církvi. Je to výhled k “onomu dni ” – věčnému Svátku, kdy Pán připravil vavřín spravedlnosti pro všechny své věrné. Jak to vyjadřuje apoštol:“ Je připraven nejen mně, ale všem, kdo s láskou vyhlížejí jeho příchod.” Toto naše hledění k budoucímu království Krista v plnosti a dokonalosti má být v přítomném spojeno s věrností evangeliu i s láskou, kterou do poslední chvíle projevoval mistr Jan.

Tomáš Butta

 

 

Právě přítomno: 103 hostů a žádný člen